Response to Strielkowski

We welcome Wadim Strielkowski’s response to our earlier blog post. However, we found many flaws in his argument and in this short reaction, we will share our thoughts on them. We hope it will enable the reader to make their judgment on the overall quality of our and Strielkowski’s arguments – those raised both in the blog posts as well as in the scholarly publications.

1) We stated in our post that Strielkowski produced 17 monographs; he claims in his response that he “is an author of 6 research monographs (and co-author or editor of several other proceedings).” In our statement, we drew upon the information Strielkowski himself provided on his own website in 2015 (see http://web.archive.org/web/20150514044622/http:/www.strielkowski.com/publications).

2) We commented on Strielkowski’s current position of research associate at the Cambridge Judge Business School in the following fashion: “Those familiar with the structure of the University of Cambridge would probably not regard this position as particularly prestigious.” Strielkowski summarized our argument as follows: “Stöckelová, Brož and Vostal call Cambridge Judge Business School ‘not particularly prestigious’.” There is a subtle yet critical difference in the two formulations. Is Strielkowski deliberately misinterpreting our words or is he too careless to understand the distinction?

3) Strielkowski strikes back by pointing to our publication record. Among other things, he claims that “Tereza Stöckelová is an Editor-in-Chief of the English edition of the Sociologický časopis – Czech Sociological Review (the journal is listed in Scopus and WoS) and she very much likes to publish in the journal she edits. She also lists her one-page editorials and “open letters” as articles in the WoS database and is apparently getting bonuses and promotion for that.” Stöckelová has indeed been an Editor-in-Chief of the English edition of the journal since 2013. Since assuming the position, she contributed two short pieces to the journal in her capacity as of an editor. Neither in her CV nor in the national register of research results has she claimed that they were anything else than short non-reviewed texts. It is indeed confusing and problematic that WoS categorises her short pieces as “articles”. This, however, only supports the argument we make in our post suggesting that WoS information should not be taken at face value. WoS may be a useful guide in some cases but never an unambiguous master.

We want to reiterate that the primary aim of our effort is to highlight how uncritical and unreflexive treatment of bibliometrics and developments in political economy of meta-data produce particular patterns of knowledge production and circulation, mostly detrimental to the overall quality of academic debate – see also Liz Morrish’s commentary.

Luděk Brož, Tereza Stöckelová, Filip Vostal

Predators and bloodsuckers in academic publishing

On the local use and usefulness of Beall’s list of predatory publishing

On the occasion of Jeffrey Beall’s list of possible predatory publishers being shut down for reasons presently unknown, our short text considers the wider context of the story of “academic, researcher, and consultant” Dr. Wadim Strielkowski, which has been debated and disputed in Czech academia since 2015 and led to the organization of a conference in Prague in June 2016. At this conference, Beall gave a keynote speech on how predatory publishers corrupt scholarly communication. This text aims to show the use and usefulness of Beall’s list in a local context and, more generally, to contribute to the discussion about the global quest for meaningful and responsible academic publishing in today’s audit- and productivity-driven culture.

Continue reading „Predators and bloodsuckers in academic publishing“

Beallův seznam momentálně nedostupný

Upozorňujeme na momentální nedostupnost Beallova seznamu predátorských časopisů a nakladatelství (scholarlyoa.com). V této chvíli není zřejmé, co je důvodem přerušení provozu blogu, ani zda a kdy bude opět obnoven. Vzhledem k zásadnímu významu blogu Jeffreyho Bealla pro hodnocení kvality publikačních výstupů, který v průběhu loňského roku akceptovala řada domácích výzkumných i vzdělávacích institucí jako součást strategie proti predátorskému publikování, sdílíme odkaz na archiv blogu, který je dostupný na adresách

http://web.archive.org/web/20170112125427/https://scholarlyoa.com/publishers/
(seznam nakladatelství)

a http://web.archive.org/web/20170111172309/https://scholarlyoa.com/individual-journals/ (seznam jednotlivých predátorských časopisů).

Únorový perex DeRIVace

Může být dobrý vědec zároveň úspěšným akademikem? Xenia Schmalz se v nedávném esejiTimes Higher Education domnívá, že nikoliv. Zdá se, že v situaci kdy hodnocení a řízení vědy čím dál více kopírují manažersko-korporátní způsoby a rétoriku vlastní řízení velkých podniků nemusí úspěšný akademik mít skoro nic společného s dobrým vědcem. Něco pravdy na tom bude – současná akademie je mnohem více než bádání, publikování, impakt a výuka. O některých dalších aspektech transformace současného akademického prostředí – které prochází, slovy Edwarda J. Hacketta, „tichou revolucí“ – pojednává série blogových příspěvků The Accelerated Academy. Většina z nich vychází z  přednášek, které zazněly na pražské prosincové konferenci Power, Acceleration & Metrics in Academic Life. (video záznamy plenárních přednášek a zahájení jsou zde, audio záznamy vybraných příspěvků zde).

Jednou z opomíjených proměnných současného akademického světa představují též měnící se kritéria, která souvisí s pracovní náplní vědce (či akademika?). Co dnes akademičtí zaměstnavatelé – vedle nezbytné kompetence v podobě doktorátu – po akademicích požadují? Dle nedávné australské studie zkoumající popis tří stovek pracovních nabídek akademických pozic by měli být mladí akademici „multitalentovaní superhrdinové.“  Vedle výuky a výzkumu se od těchto superhrdinů očekává vykonávání administrativních povinností, zapojení se do aktivit místních komunit, interpersonální zdatnost, kreativita, týmový duch a zároveň autonomní jednání, schopnost učit se „novým věcem“, napojení na průmysl nebo mezinárodní instituce, či dokonce řidičský průkaz a nezbytný laskavý úsměv při dnu otevřených dveří. Nabízí se paradoxní otázka, která zčásti potvrzuje tezi o rozdílu mezi vědcem a akademikem: má takový multitalentovaný akademický superhrdina prostor a čas na „pomalou“ a rozvážnou – mnohdy osamělou – vědeckou práci?

To někteří rumunští vězni na vědeckou práci čas a prostor evidentně mají, alespoň soudě dle počtu publikací, které mají v roce 2015 na kontě: bylo jich 340. Že by si v rumunských vězeních odpykávalo trest toliko plodných badatelů? Možná že ano, ale vysvětlení bude podle všeho prozaičtější: rumunská legislativa z dob Nicolae Ceaușescua povoluje „vyhandlovat“ jednu vědeckou publikaci za zkrácení trestu o třicet dní. Toho mnozí prominentní vězni umně využívají. O kvalitě takovýchto prací můžeme, jemně řečeno, pochybovat. Jak uvádí Ivana Milenkovičová, to, co je podobně zarážející, je, že vědeckou práci musí, jak to tak chodívá, někdo posoudit a text musí vyjít ve vědeckém periodiku či nakladatelství. Nabízí se domněnka, že většina takových textů bude buď plagiátem, nebo napsaná někým jiným („ghost writing“) a seriózní časopis či nakladatelství by tyto prohřešky měli odhalit – takže nejspíše ve většině případech nelze o vědeckých publikacích hovořit. Ale nechci paušalizovat, třebas se mezi 340 pracemi najde nějaká skutečně hodnotná. Dalším bizarním aspektem toho absurdního opatření zůstává, že práce musí vězni předkládat ručně psané. Až se toto pravidlo změní a rumunská legislativa povolí i elektronicky zpracované texty, možná si predátorská nakladatelství smlsnou na další šťavnaté oběti. Dočkáme se pak u Lambert Academic Publishing nějakého titulu od Dana Voiculescu (jednoho z nejbohatších Rumunů), který byl v roce 2014 odsouzen k 10 letům odnětí svobody za korupci? Predátor se nažere a koza zůstane celá. Už nyní má tento mediální magnát na kontě 8 vědeckých článků. Bravo!

Filip Vostal, březen 2016

PS: zde je nedávný rozhovor s Jeffrey Beallem http://scholarlykitchen.sspnet.org/2016/02/08/an-interview-with-jeffrey-beall/

 

Lednový perex DeRIVace

Jeffrey Beall vydal začátkem ledna 2016 svůj aktualizovaný seznam potenciálních, možných nebo pravděpodobných publikačních časopisů a nakladatelství. Beallova aktualizace pro rok 2016 je pozoruhodná minimálně ze dvou důvodů:

1) počet predátorských nakladatelství se o roku 2011 navýšil o 5 028 procent (v roce 2011 jich Beall evidoval 18; v roce 2016 již 923) a počet predátorských časopisů o roku 2013 vzrostl o 600 procent (v roce 2011 126; v roce 2016 882);

2) Beall letos přidal dvě nové kategorie zahrnující nastupující pochybné praktiky: klamné metriky a unesené časopisy.

Rostoucí počty predátorských časopisů a nakladatelství a nové oblasti neetických akademických a publikačních praktik poukazují na neudržitelně se rozrůstající „paralelní ekonomiku“ vědeckého publikování. Vedle této paralelní ekonomiky predátorů však samozřejmě existuje – a zmnožuje se – řada standardních metrik, které různě vstupují do publikačních, ale i výzkumných strategií či postupů. Analýzu vlivu asi nejdůležitějšího metrického indikátoru posledních let, tj. Impact Factor (impaktní faktor), na taktiku, plánování a samotné výzkumné strategie (například akademické psaní a laboratorní experimentování) v biomedicíně nedávno nabídli Alex Rushforth and Sarah de Rijcke v tomto článku. Jak známo, metrické indikátory též čím dál více strukturují publikační pole a jeho politickou ekonomii. Takzvané publikační oligopoly byly nedávno v hledačku tří vědců, kteří dochází k pozoruhodným zjištěním: například k tomu, že v roce 2013 pět největších nakladatelů v souhrnu vydalo 50 procent všech časopiseckých výstupů v přírodních, lékařských, společenských a humanitních vědách. Závěrem si dovoluji odkázat na nedávno proběhnuvší konferenci Gaming Metrics.

Filip Vostal, únor 2016

Návrh úpravy principu hodnocení výzkumných organizací a užívání Rejstříku informací o výsledcích – RIV

Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů a na jejím základě přidělované tzv. RIV body představují, přímo i nepřímo, klíčový nástroj hodnocení vědeckých pracovišť v České republice. Tento systém hodnocení má řadu nedostatků s nezamýšlenými účinky na vědeckou produkci, na které opakovaně upozorňovali členové a členky akademické obce i zahraniční expertní týmy (Technopolis). Vzhledem k tomu, že v nejbližší době není zřejmě možné očekávat zásadní změnu systému směrem ke kvalitativnímu peer review hodnocení, považujeme za velmi důležité snažit se o odstranění nejzásadnějších problémů a vad hodnocení založeného na bodování RIV.

Některé pozitivní kroky v tomto směru se již dějí. Metodika hodnocení platná pro výsledky s rokem uplatnění 2014 odstranila jeden z velkých problémů metodiky předešlé, a sice nedostatek kvalitativní diferenciace mezi evidovanými výsledky, především co se týče monografií, kterým byla dříve přidělena bodová hodnota 20 či 40 bodů, v závislosti na oboru a jazyku publikace, a to bez ohledu na to, zda knihu vydal v podstatě autor sám na svém pracovišti, nebo zda vyšla v renomovaném světovém odborném nakladatelství. Nová metodika stanovuje v případě odborných knih velké bodové rozpětí 4 až 120 bodů, přičemž o navýšení konkrétní bodové dotace ze základní úrovně 4 bodů mají rozhodovat Oborové verifikační a hodnotící panely (OVHP).

Continue reading „Návrh úpravy principu hodnocení výzkumných organizací a užívání Rejstříku informací o výsledcích – RIV“